Spartan Race Super - Kouty nad Desnou 2017

Čekal jsem na oficiální fotky ze závodu, než napíšu nějaké krátké povídání o svém prvním Spartan Race, ale poněvadž fotoreportéři na překážkách se převážně zabývali focením ženských prdelek, tak můj zničený a upocený ksicht je tam vidět, prosím pěkně, asi třikrát.

Aby vás to příliš nenudilo, nebudu tu psát o všech překážkách, v jakém pořadí šly, z jakého byly materiálu... Ale jestli se na svůj první překážkový - nedej bože hned Spartan - závod teprve chystáte, třeba vám to pomůže.

Spartan Race je legenda. Je to počátek, Velký třesk všech překážkových běhů. Nejznámější a na světě nejproslulejší závod. Vždycky jsem mu ale úspěšně odolával už kvůli nehorázné ceně za startovné a kvůli té mase lidí, kterou nemusím. Ale náhodou jsem sehnal startovné opravdu za hubičku, tak jsem se nasral, sbalil si krosnu a na jeden den jsem přestal býti krásným a skvělým otcem a stal jsem se zvířetem, prasetem, co se rochní v blátě, vlkem, co se žene za potravou. Závodnímu dni předcházela tvrdá disciplína, co se týče stravování, spánku a odpočinku. Sekaná, kterou Jarča udělala ve čtvrtek byla výborná a večer před závodem jsem šel spát hned, jak jsem se sbalil, takže někdy po půlnoci. Té paní, co na mě hýkala s nezakrytou tlamou v Lidlu taky děkuju, nikdo jiný by mě nedonutil jíst tolik ovoce a zeleniny a večeřet Paraleny.

Nejtěžší otázka byla, co si vzít na sebe. Dlouhé zimní běžecké? Krátké elasťáky? Jeseníky v dubnu jsou ještě nevyzpytatelné. Na kopcích sníh, počasí jarní, větrno a určitě se půjde z bláta do vody. Vzal jsem si dlouhé zateplenější běžecké legíny a udělal jsem tu největší hloooupost na světě! Prosím, vy co zvažujete svůj první podobný extrémní závod, poradím vám. Oblečte si to, v čem plánujete běžet, vlezte si do sprchového koutu, celý se zlijte a ještě u toho poskakujte. Cítíte tu váhu?! Moje hadry v závodě ztěžkly natolik, že jsem si musel při sebězích ze svahu držet kalhoty! Na místě konání závodu to před startem vypadalo nádherně. Já startoval až ve 12, tak jsem si občíhl překážky, naplánoval, jakou taktikou přes ně přeletím do cíle. Pak jsem v devět hodin shlédl první startovní vlnu, a se slovy: "Dobře vám tak, chuji, taková zima a mlha ještě..." jsem se odebral do restaurace na horkou polévku.

Je za pět dvanáct a já se stavím na start. A protože bych byl nerad ušlapán tím batalionem poláků a maďarů, co startuje se mnou, stavím se do špice a tu si hodlám udržet. Hudba duní, dýmovnice čmoudí, ještě pár úsměvů do kamer a s výkřikem odněkud: "Hej, volové, už jste měli deset vteřin běžet." Vyrážíme. Vyrážíme svižně k první překážce a hbitě proskakuji pneumatikami, podívám se na horizont, sakra kde je horizont? Aha, jasně, po té červené sjezdovce nahoru... A od té chvíle, kdy se ambiciózní výběh změnil v chůzi, si pamatuji jen oči zalité potem, řvoucí achilovky, bolest, kyslíkový dluh, plivání všude hlavně na sebe.

Rád bych se rozepsal o své taktice běhu i o překážkách, ale je toho moc. Zeptejte se mě na to osobně. Jen vám napíšu tohle. Spartan je o tom, abyste své tělo připravili fyzicky a utužili psychicky, abyste byli i v reálném životě připraveni překonávat překážky, jste válečník. Takže, ve chvíli, kdy si myslíš, že už si nahoře, začne další stoupání, a když už si myslíš, že je po všem, tak dostaneš pytel s pískem na záda a znovu nahoru a to si teprve užiješ. Začneš kopec vnímat jinak, nevidíš jen svah, ale prohlížíš si každý kamínek, každý drn a klacek pod nohama prosíš o shovívavost, lidi kolem tebe odpadají, přemýšlíš o životě. Že já blbec nezůstal doma, platím jim za to, že tady chcípnu. Ke konci závodu si pro nás připravili brodění se v ledové horské řece a podplavávání ostnatých drátů. Následovaly závěrečné překážky, které, jak si vzpomínáte, jsem plánoval přeletět do cíle. Já je vážně přelítl! Astrálně! Moje tělo se po vodní lázni zmítalo v křečích a apatii. Ale ale... panáčkovi je zima? 60 trestných angličáků za nesplnění dvou překážek.

Co mě v závodě zklamalo a poučilo? Těch lidí... těch lidí, co si to jdou užít a berou to výletně. Fajn, ale mají povinnost pouštět před sebe rychlejší závodníky. Takže na ně hvízdám, volám, prosím, někdy bych i plivnul, obíhám je strání, keřem, závějí, po všech čtyřech. Nakonec, za paní s rozměrnou zadnicí, kterou bych musel oběhnout vedlejší vesnicí, rezignuju a vytahuju z ledvinky občerstvení obalené jehličím, blátem jdu jak husa a svačím.

Celkově ale super zážitek, na tu bídu 39. místo z několika tisíc. Děkuji všem, co mi přáli, podporovali, gratulovali. Jak ale říkal seržant: "Vy máte na víc, vojíne Gumpe."

Já se tedy vrátím, lepší a chytřejší.