Něco o autorovi
Tak Vás vítám na svých stránkách, kde se primárně budu věnovat
svým příběhům a postřehům z absolvovaných závodů a aktivit. Upozorňuji čtenáře, zejména citlivé, postarší a mladistvé, že své blogy píšu tak, jak mi to přijde na mysl a péro.
Předpokládám, že je Vám fuk, jestli mám rád svíčkovou a jaká je moje oblíbená barva, takže...
Já a sport, ve zkratce.
V mládí jsem se učil judu, které mám rád dodnes. Jinak jsem byl vždy všestranným sportovcem. K běhání mě asi přivedli místní cikáni, kdy jsem jako dítě před nimi častokrát utíkal. Na základce jsem za nejlepšího sportovce školy dostal dort, ze kterého měli největší užitek mí spolužáci. Na střední jsem za školu šplhal na laně. V učení jsem spíše plaval.
Jen ty distanční běhy jsem nikdy nesnášel. Až do první výzvy v roce 2013 - Běh kolem komína Modelu, kde jsem v běhu na 10 km vyhrál cenu nejrychlejšího zaměstnance a porazil papírového vítěze této kategorie. Bylo to příjemné zadostiučinění, revanš za ty dva týdny přípravy, kdy jsem trénoval na hranici smrti, úplně od píky. Tohle mě nakoplo a posunulo dopředu.
V roce 2015 přišel první ročník překážkového závodu Kilpi Heroes Race v Hradci nad Moravicí, kde jsem se umístil na třetím místě a zde odstartovalo mé zalíbení v překážkových bězích.
Rok 2016 byl ve znamení zranění a hlavně narození mé dcery. Artróza ramenního kloubu (by judo) vyžadovala operaci, přesto jsem se ihned po rekonvalescenci zúčastnil alespoň Predator Challenge v Plzni, kde jsem postoupil do finálových bojů. Poté přišlo vleklé zranění postranního kolenního vazu.
Rok 2017 byl složitý, avšak úspěšný. Práce na dvanáctihodinové směny a zvlášť noční berou dost energie, ale snažil jsem se ze sebe vytřískat co se dalo.
Více se dočtete v mých blozích zde a na Facebooku.
Rok 2018 bude jistě plný výzev! Rád uvítám nové partnery a Vás, milé a věrné fanoušky.
