Spartan Race Super 2018, Bytom

Plná verze (tedy příprava na závod, trénink a komplikace) je k dočtení na mém Fb profilu.

Zde se dočtete drama závodu samotného, v poetickém podání.

Balada s názvem Těžká hodina a půl.

Nevidím na cestu, ty maďarský člověče!

Jestli spadnu na pneu, ostuda se se mnou povleče.

Ho, jaké mocné tempo, vy blázni nakopnutí,

vždyť cesta je dlouhá a já zas cítím břicha pnutí.

Skáču snožmo, zadní běhy gumou spojené,

žaludek s jícnem nejsou spokojené.

Běžím zvolna, cesta smrdí, nadávám při odplivnutí,

přec skládkou jsem se mohl proběhnout i u ostravských hutí.

Multirig je známá věc, čekal jsem ho na konec.

Už jen poslední zhoupnutí a… místo zvonku plácanec.

Třicet angličáků za trest fasuji,

každý pátý hlasitě sděluji a v duchu tiše kurvuji.

Ó bože, drž mne palce, drž mne vzhůru, prostě drž

balanční kladina je tady, jestli spadnu, čip mi strž.

Nohy se třesou, srdce mi buší

Chválím se: „Vidíš, Kadle, takhle se to sluší!“

Jsem tak rád, že přehlédnu, ach, ta hluboká prohlubeň

Vlétnu do ní jak moucha na šušeň.

Kotníky mizí v jílovém podloží.

Tak tady už mě žádná síla ani bota nepodrží.

Ve své ledvince u pasu,

nosívám výživu k předejití kolapsu.

"Kde je hořčík, kde má sůl?"

nervózně jsem hlesnul.

"Och to ne, vytratil jsem!"

Křeč už cloumá kvadricepsem.

Dotančil jsem k oštěpu,

kroutím hlavou v podřepu.

Už však podle dráhy letu,

hledám fleka, burpees je tu.

Ruce však stále skrývaj dynamit,

lezeckou stěnou se nenechám zahanbit!

Ani ty, zrádný Olympussy!

Mávám a posílám pusy,

i fotografům s Olympusy.

Mávám a posílám pusy.

24.3.2018